Svaz letců České republiky

stráky příznivců letectví
Události

Výstava „Vítězná křídla“
- čs. zahraniční letci vboji za svobodu ČSR ve 2. světové válce.





Výstava „Vítězná křídla“ - čs. zahraniční letci v boji

za svobodu ČSR ve 2. světové válce.


Skromný příspěvek k obnově paměti českého národa

Dvacet let po vzniku Československé republiky v roce 1918 hrozba hitlerovského fašismu, násobená snahami německých obyvatel našeho pohraničního území o jeho odtržení a přičlenění k Velkoněmecké říši, kladla velké nároky na zabezpečení suverenity a

V roce 1938, dvacet let po vzniku Československé republiky představoval hitlerovský fašismus, provázený snahami německých obyvatel pohraničních území o jejich odtržení a přičlenění k Velkoněmecké říši veliké nebezpečí. Na mimořádné ohrožení státní suverenity a územní celistvosti odpověděla mladá republika především výstavbou pohraničních opevnění a rozsáhlou stavební činností v blízkosti vojenských a civilních letišť.

Politické reprezentace Francie a Anglie, vedeny mylným přesvědčením o možném zachování míru v Evropě, podepsaly 29. září 1938 Mnichovskou dohodu, která rozhodla o odstoupení pohraničního území suverénního státu Československé republiky hitlerovskému Německu.

V období Mnichova mělo československé vojenské letectvo 900 letounů: 506 u 48 letek, ostatní letouny byly v záloze. Českoslovenští piloti však do okupace létali a tak si udržovali návyky pilotní i bojové, což umožnilo jejich nasazení od samého počátku 2. světové války v Polsku, Francii i Velké Británii.

Po odtržení Slovenska a vytvoření Slovenského státu, bylo 15. 3. 1939 území Čech a Moravy obsazeno německou armádou a začalo rozpouštění leteckých pluků, pokračující až do června 1939. V řadách českých letců byla většina těch, kteří se nesmířili se vznikem protektorátu a hledali způsob, jak by se zapojili do boje za osvobození své vlasti.

Po obsazení zbytkového území Čech a Moravy německým wehrmachtem se sešel výbor svazu letců (dále SL) ČSR k tajnému zasedání, které rozhodlo o odchodu českých letců, kteří chtěli bojovat za osvobození své vlasti, do zahraničí i o dalším uplatnění těch, kteří odejít nemohli, a začalo organizovat přechod našich letců do Polska a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii na Blízký východ. Letci od SL ČSR dostávali informace k přechodu hranic. Svaz letců tak působil až do vlastního odchodu z ilegality za hranice 2. května 1940

Slovensko se v té době stalo spojencem hitlerovského Německa a slovenští letci bojovali po boku německé Luftwaffe v Polsku a v Sovětském svazu. A nebyla to jen symbolická podpora německé agrese proti Sovětskému svazu. Například piloti 13. slovenské stíhací letky, která operovala z letiště Kerč v Sovětském svazu v měsíci březnu 1943 ( bitva u Kurska,), sestřelili 42 sovětských stíhacích, bitevních a bombardovacích letounů. Byli to výborní letci-bojovníci a velká škoda, že nebojovali na správné straně spojenců SSSR, Anglie a USA. (Bojová činnost slovenské armády po boku německé armády na území Polska a Sovětského svazu byla příčinou, že obnovené Československo po druhé světové válce nedostalo reparace jako ostatní vítězné spojenecké státy).

Pro spravedlivé posouzení této situace je však nutné uvést, že bitvy u Kurska, jedné z rozhodujících bitev 2. světové války, se na straně Rudé armády již zúčastnil 1. čs. prapor v Sovětském svazu pod velením pplk. Ludvíka Svobody při obraně jižního křídla frontu u města Sokolovo a svůj úkol splnil.

Několik pilotů slovenského letectva odešlo spolu s českými letci do zahraničí. Později, když Wehrmacht pod tlakem Rudé armády ustupoval ze Sovětského svazu a fronta se blížila k slovenským hranicím přelétali do Sovětského svazu další slovenští piloti. Nejvíce v období Slovenského národního povstání v roce 1944.

V transportech z Polska, které připluly do Francie ve dnech 26. 5., 20. 6., 1. 8., 9. 8. a 19. 8. 1939, přišlo do Francie 470 českých letců a několik slovenských pilotů.

Do 31. 8. 1939 bylo do polského letectva přijato 93 čs. letců. Mezi těmito byl i František Josef z Otaslavic. Ten se zúčastnil od prvních dnů 2. světové války bojových akcí v Polsku proti Luftwaffe a po porážce Polska na rozkaz polského velení z letiště Kamionka Strumilowa odletěl s letounem, na jehož palubě byl pobočník generála Strzeminského, do Rumunska. Z Rumunska odešel do Francie. Čeští letci, kteří bojovali v Polsku a dostali se do zajetí Rudé armády, odplouvali z Oděsy 17. března 1940 do Francie a 26. června 1940 do Anglie.

Početní stav čs. letců ve Francouzském vojenském letectvu k 1. 5. 1940 činil 786 osob.

Podle záznamů francouzského leteckého archivu byl nejúspěšnějším čs. letcem Vašátko Alois, který sestřelil 15 německých letadel a František Peřina se 14 sestřelenými letouny. Celkem naši letci ve Francii sestřelili, nebo se podíleli na sestřelení 82 německých letadel. Přitom zahynulo 49 příslušníků čs. letectva.

Po porážce Francie byly organizovány transporty čs. letců do Anglie. 22. 6. 1940 připlul první z těchto transportů do přístavu Falmouth v Anglii a u příležitosti 58. výročí této události byl v roce 1998 odhalen památník čs. zahraničních letců na městském hřbitově v Prostějově.

Početní stav čs. mužstva a důstojníků ve Velké Británii v RAF, včetně několika desítek žen u WAAF (ženského pomocného sboru) zahrnoval více než 2 450 osob.

Již 12. 7. 1940 byla založena 310. čs. stíhací peruť, která se zúčastnila bitvy o Anglii, 2. 8. 1940 byla založena 311. čs. bombardovací peruť, která se rovněž zúčastnila bitvy o Anglii a 1429 operačně výcviková letka, 5. 9. 1940 byla založena 312. čs. stíhací peruť, která se zúčastnila konečné fáze bitvy o Anglii a při invazi spojeneckých vojsk do Francie v červnu 1944 operovala z letiště ve Francii v dostřelu německých pozemních zbraní. Dne 10. 5. 1941 byla založena 313. čs. stíhací peruť, 20. 1. 1942 čs. letka u 68. stíhací peruti které okamžitě zahájily operační činnost. Tyto letecké útvary spolu s Klapálkovým praporem v Africe a parašutisty vysazenými v protektorátu Böhmen und Mähren, z nichž jedna skupina provedla 27.5. 1942 úspěšný atentát na Heydricha, se zasloužily o to, že Velká Británie a exilová vláda Francie ve Velké Británii prohlásily v roce 1942 Mnichovskou smlouvu za neplatnou a tím napomohly poválečnému obnovení Československé republiky v původních hranicích. Dne 2. 10. 1944 byla pak v RAF založena čs. dopravní skupina.

František Josef se již ve Francii nepohodl s velením čs. letců a přešel k polským letcům s nimiž bojoval dříve v Polsku a ve Francii v době od 10. 5. do 17. 6. 1940 sestřelil 10 německých letounů. V Anglii opět bojoval s polskou 303. perutí RAF, kde v bitvě o Anglii od 1. 9. do 8. 10. 1940, kdy zahynul při letecké nehodě, se stal nejúspěšnějším pilotem v RAF se 17 sestřely německých letadel. S celkovým sestřelem (ve Francii a Anglii) 27 německých letounů se stal nejúspěšnějším československým stihačem ve druhé světové válce. Dalšími úspěšnými čs. stihači byli Kuttelwascher s 18 potvrzenými sestřely a Otto Smik, který sestřelil 12 letadel a 3 létající pumy V-1. O vysokém kreditu čs. stíhacích pilotů svědčí také to, že pouze ve třech případech byli veliteli perutí RAF cizinci a vždy to byli Čechoslováci Fajtl, Smik a Maňák. Bombardovací 311. čs. peruť uskutečnila 972 náletů a napadla opakovaně 61 cílů v Německu, Holandsku, ve Francii, Itálii a Belgii. V bitvě o Atlantik nalétala 2 102 operačních hodin a napadla 33 ponorek a 6 lodí. Potopila německou loď Alsterruhe, která vezla z Japonska důležité komponenty pro výrobu V-1 a tím se pozdrželo nasazení V-1 asi o měsíc (23. 6. 1944). Kdyby Němci měli okřídlené rakety V-1 o měsíc dříve a mohli je nasadit při vyloďování angloamerických vojsk ve Francii 6. 6. 1944, nepochybně by spojencům způsobili mnohem větší ztráty. Palubní střelci sestřelili 7 německých stíhacích letounů. Čs. stihači v RAF sestřelili celkem 365 německých letounů.

Dne 4. 5. 1944 z dvaceti čs. pilotů v RAF byla v SSSR založena pod velením škpt. Fajtla 128. čs. samostatná stíhací peruť. Dne 1. 6. 1944 byla doplněna dvěma dezertujícími slovenskými piloty a reorganizovaná na 1. stíhací letecký pluk, který 17. 9. 1944 s 22 piloty a 22 letouny LA-5 přelétl na povstalecké slovenské území a v týlu nepřítele na letiště Zvolen a po přesunu z letiště Zolná provedl 560 operačních letů. Po splnění svého úkolu se 25. 10. 1944 vrátil zpět na území obsazené Rudou armádou. Celkem zničil 34 německých letounů. V průběhu 2. sv. války šlo o skutečně ojedinělou bojovou činnost leteckého pluku v hlubokém týlu nepřítele.

Dne 25. 1. 1945 byla v Sovětském svazu založena 1. smíšená letecká divize. Z této se 1. stíhací letecký pluk (převážně čeští piloti ) a 3. bitevní pluk, (převážně slovenští piloti), zúčastnily bojů o Ostravu. Druhý stíhací letecký pluk ačkoliv měl modernější stíhací letouny LA-7, byl výcvikový a bojů se ve druhé světové válce nezúčastnil.

Ve druhé světové válce zemřelo celkem 546 čs. letců, v Polsku 4, Francii 29, RAF 482, na Slovensku 12, na jiných bojištích 8, u první smíšené let. divize 7, v Royal Canadian Air Force 2, v letectvu svobodné Francie 2. (Největší ztráty byly u 311. čs. bombardovací perutě).

Dne 13. 5. 1945 se do vlasti vrátili čs. letci z SSSR a z Anglie až po porážce Japonska 15. 8. 1945.

Místo úcty k hrdinům, kteří se zasloužili o osvobození a obnovu Československé republiky, bojujících od roku 1940 na západě (Francie, Anglie), se dokonce i ti, kteří byli odveleni v roce 1944 z Anglie do Sovětského svazu a byli příslušníky 1. stíhacího leteckého pluku, dočkali po roce 1948 pohrdání, nenávisti a věznění. Dva z nich byli při zatýkání zastřeleni (Waidlich Viktor 28.5.1949, Šimon Eduard 15.120.1949) a Roubal Vladislav byl zastřelen na útěku 15.10.1951. Zatýkání i věznění se však vyhnulo slovenským letcům, kteří společně s německou armádou od přepadení Sovětského svazu 1941 bojovali proti Rudé armádě na území Sovětského svazu. V roce 1956 jsem se setkal na letišti Čáslav s tehdejším majorem Československé armády Františkem Brezinou, který v Sovětském svazu sestřelil nejméně 7 letounů RA. Ocenění svých zásluh se čs. zahraniční letci bojující na západě dočkali až po roce 1989, kdy byli mimosoudně rehabilitováni a povýšeni do vyšších hodností.

V roce 1945 bylo dovezeno do Československé republiky 302 dřevěných uren s prstí z hrobů padlých čs. letců ve druhé světové válce, které byly po roce 1989 nalezeny shnilé ve skladišti a identifikovány, poté byla prsť uložena do nových uren. V roce 1998 byla podle projektové dokumentace ing. Arch. Blahoslava Adamíka navržena stavba památníku čs. zahraničních letců padlých ve druhé světové válce. Stavbu památníku realizovala firma Ladislava Otruby Kamenictví Plumlov na městském hřbitově v Prostějově. Do památníku byla uložena v urnách prsť z 157 hrobů padlých čs. zahraničních letců ze všech bojišť 2. sv. války. Slavnostně byl odhalen 22. 6. 1998 za přítomnosti žijících čs. zahraničních letců a hostů AČR, ASR, města Prostějov a okresu Prostějov. Z českých politiků, kromě poslance parlamentu ČR ing. Roberta Koláře, který na stavbu památníku zajistil větší část finančních prostředků, nepřišel nikdo. Po této události se veřejnost začala zajímat o bojovou činnost čs. letců ve 2. sv. válce a z toho důvodu v roce 2001 byla na zámku Plumlov otevřena výstava „Vítězná křídla,“ seznamující návštěvníky výstavy svými více než 1 000 snímky, obrázky a exponáty připomínajícími tuto slavnou historii čs. letectva. Výstava „Vítězná křídla“ je majetkem Svazu letců. Její otevření bylo umožněno v roce 2001 městskou radou a starostou města Plumlov panem Ladislavem Otrubou a přes opětovné snahy některých lidí usilujících o její zrušení, je na zámku Plumlov dosud. Seznámilo se s ní více než 50.000 návštěvníků z Česka, Slovenska, Polska, Anglie, Kanady, USA, Austrálie, Francie, Ruska, Německa, Holandska a dalších zemí.

Letecká výstava Vítězná křídla je stálá celoroční a bezplatná. V případě zájmu o delší prohlídku, přednášku či besedu ve škole a pod., obraťte se na tel. č. 582.393.702 (728 739 928)

Mgr. Boleslav Povolný

9. odb. SL ČR Plumlov


© Tyto stránky je možné využít pro další kopírování a publikování výhradně pro účely šíření dobrého jména českého letectva, udržování jeho slavných tradic s cílem šíření myšlenek svobody a demokracie. Články v rubrice Události nemusí vyjadřovat oficiální názor Svazu letců ČR
Správce Website plk. Mihule Josef, tiskový mluvčí SLČR, mihule@csletci.cz